Gabriele Rossetti se vrací na jih Itálie k poslednímu rozloučení s otcem, bývalým přednostou stanice v městečku nedaleko Bari. Ožívají v něm vzpomínky na dětství, na laskavou a krásnou maminku a veselého strýce, na kamarády, ale také na otcovu prchlivost a výbuchy vzteku, když narážel na nepochopení svých uměleckých ambicí. Ernesto byl přesvědčen, že jeho pravým posláním je být malířem a své lásce k milovaným mistrům a víře ve vlastní talent byl ochoten obětovat cokoli, dokonce i vlastní hrdost – a to mu jeho syn zazlíval, pevně rozhodnut, že nechce být jako on. Teprve teď, po letech, začíná Gabriele díky náhodě a okolnostem Ernesta chápat a uvědomuje si, kdo vlastně jeho otec byl.