Film Hoteliér není pouhý záznam zkoušení hry, ale především intimní pohled do vztahů mezi jejími jednotlivými protagonisty. Nejde ani o klasický dokument, protože hranice mezi hraním, tvorbou a záznamem reality je v něm až příliš tenká. Film tak reflektuje nejen stárnutí vynikajících autorských herců, ale i jejich vztah k dnešnímu světu a zklamání z toho, jak dnes vypadá český film a divadlo. Vypovídá o jejich obavách, tužbách a snaze ještě ze sebe vydat to nejlepší.