Švankmajerova černobílá obrazová koláž zachycuje místo, které je samo o sobě poněkud mrazivé a které nebylo třeba zvlášť filmařsky dotvářet – kostnici v kostele Všech Svatých v Sedlci u Kutné Hory, založenou roku 1870. Sedmdesát tisíc lidských koster, většinou obětí epidemie černého moru z roku 1318, upravených řezbářem Františkem Rintem do zvláštních ornamentů, lustrů atd. se ve filmu objevuje v ironickém kontrapunktu s komentářem průvodkyně mimo obraz, který byl pořízen při návštěvě dětí, a filmu tak dodává absurdní surrealistický nádech.