Dokument věnovaný Bulatu Okudžavovi je především svědectvím o písních, které žijí vlastním životem. O písních, které do svého repertoáru zařadili naši zpěváci a písničkáři, např. Jaromír Nohavica a Hana Hegerová. Nosným pilířem celého pořadu jsou pak okolnosti slavného Okudžavova brněnského koncertu v říjnu roku 1995. Tvůrci Věčné písně se rozhodli jít méně tradiční cestou - nepředkládají střihový sled úryvků písniček, nabízejí písně celé, umožňují sledovat cestu skladeb prostorem, porovnávat originální Okudžavovu interpretaci s verzemi českých umělců. Minimálně v případě Jaromíra Nohavici se jedná o kongeniální souznění. To podstatné na Bulatu Okudžavovi je nadčasový vzkaz, který nám prostřednictvím své poezie zanechal.