Baštýř a pytlák, to nejde dohromady. Během let se z jejich střetů stal téměř sport. Pytláci Vejrové nebyli nikdy chyceni při činu, ačkoliv baštýř Václav své léčky neustále vylepšuje. Přesto je tu jakási nevyjádřená, pečlivě opatrovaná, velmi hluboko schovaná nitka porozumění vášni otce Vejra a jeho syna Josky. Není to obhajoba pytláctví, ale snad sympatie ke klukovinám dospělých mužů, k zápalu pro věc, k úsilí, s nímž se tito dva mužové, trochu komičtí ve vážnosti svého počínání, plíží nocí v rybníku a s dětinskou radostí z něho kradou ryby…