Titulní hrdina, bývalý voják první světové války, nabývá po dvanáctileté ztrátě paměti plné vědomí a nepoznává svou zemi: z carského Ruska se proměnila v Sovětský svaz lehce pohádkového typu. Díky promyšlené formě (asociativní montáž, víceexpozice, zvláštní nasvícení) se přesto zrodil nejlepší film Fridricha Ermlera, v němž se nezapře vliv freudovské psychoanalýzy, k níž ho přivedl jeho přítel Sergej Ejzenštejn, a která se ve Stalinově Rusku zanedlouho dostala na index.